Michail Ivanovič Glinka – noty
Michail Glinka
Reiselied
Pro: altová zobcová flétna, klavír [varhany]
Noty
12,15 €
Dostupné (2 - 3 týdny)
100 Nalezené výsledky
Pokud bychom chtěli pojmenovat hudební osobnost, kterou lze považovat za otce ruské klasické hudby, byl by to zajisté hudební skladatel Michail Ivanovič Glinka (1804 - 1857). Pokud vás zajímají další informace k životu tohoto významného ruského umělce nebo si chcete prolistovat všechny jeho noty, jste na správné stránce!
Život skladatele
Michail Ivanovič Glinka se narodil ve vesnici Novospasskoje nedaleko Smolensku do zámožné rodiny. Část rodiny se věnovala umění (převážně literatuře a hudbě). Díky svému strýci, který hrál v orchestru, se mladý Glinka seznamuje s díly vídeňských klasiků. Ve třinácti letech byl poslán do Petrohradu, kde získal jazykové, přírodovědné ale i hudební znalosti. V této době také započal s kompozicí svých prvních skladeb. Po ukončení školy nastoupil na místo pomocného sekretáře na ministerstvu dopravy. Práce nebyla nikterak náročná a Glinka měl dostatek času na komponování i setkávání s dalšími umělci. Z této doby pochází velká část Glinkových skladeb.
Cesty do Evropy
V roce 1830 se Glinka na doporučení lékaře rozhodl cestovat do Itálie, kde strávil celkem tři roky. Díky hodinám na milánské konzervatoři zlepšil své kompoziční postupy a seznámil se o některými hudebními osobnostmi té doby (Mendelssohn - Bartholdy, Berlioz). Krátce pobyl i ve Vídni a Berlíně. Po smrti otce v roce 1836 se však Glinka vrací do rodného Ruska.
Ruská vlast
V roce 1837 přijal Glinka místo instruktora Carského kostelního sbor a o rok později započal s kompozicí jednoho ze svých vrcholných děl, opery Ruslan a Ludmila. Zde se začíná formovat Glinkův typický kompoziční styl se zapojením orientálních a ruských lidových melodií. Opera však zpočátku nebyla dobře přijata a Glinka trpěl depresivními stavy. Jedinou jeho útěchou byly cesty do Španělska a Francie. Jeden z mála umělců, kteří vnímali kvalitu Glinkova díla, byl Hector Berlioz, který v Paříži provedl několik Glinkových oper a napsal o něm kladný článek do novin. Poslední měsíce života strávil Glinka v Berlíně, kde také v roce 1857 umírá.
Glinkova hudba
Po smrti skladatele se jeho opery staly zdrojem tvrdých debat v hudebním tisku, postupně se však dostaly do popředí zájmu. Oblíbenými součástmi koncertních programů se staly jeho orchestrální práce (symfonická báseň Kamarinskaja na ruská témata, španělská předehra „Vzpomínky na letní noci v Madridu“ a brilantní ouvertura k "Ruslanovi a Ludmile"). Význam mají i Glinkovy romance, písně, komorní a klavírní skladby.