Alexander Skrjabin – noty

Alexander Nikolajevič Skrjabin (1872 - 1915) byl význačný ruský klavírista, skladatel a mystik, jenž působil na přelomu pozdního romantismu a klasické moderny. Jeho díla vytvořila základ pro nastupující generaci ruských modernistů. Všechny noty na Skrjabinova symfonická a klavírní díla najdete zde!

Život skladatele

Skrjabin pocházel z důstojnické aristokratické rodiny, která byla finančně dobře zabezpečena. Pro svoji slabou fyzickou stavbu byl ušetřen vojenského výcviku a měl tak více času na studium hudby. V roce 1892 vystudoval s vynikajícím výsledkem moskevskou konzervatoř v oboru hra na klavír, ze studia kompozice byl ovšem o rok dříve vyloučen. První desetiletí 20. století trávil Skrjabin převážně v západní Evropě (Paříž, Brusel) a vystupoval jako klavírista a dirigent. Na svých klavírních koncertech uváděl převážně pouze vlastní kompozice. Zemřel v roce 1915 na sepsi způsobenou špatnou léčbou.

Skrjabin - hudební syntetik, mystik a filozof

Skrjabin se po celý život kromě hudby zabýval i dalšími druhy umění a filosofií. V jeho skladbách nalezneme např. vliv expresionismu i impresionismu. Styky s ruskými symbolickými básníky a malíři a horečnaté nesoustavné studium různých filosofií vedly Skjrabina k poněkud svérázným mystickým závěrům o poslání umění i ke snahám o syntézu všech druhů umění. Tyto tendence se nejvíce projevují v jeho symfonických skladbách. Ve své symfonii "Prometheus" z roku 1910 se Skrjabin například pokouší o syntézu symfonické a sborové hudby, jejíž účinek měl být podepřen barevnými a světelnými efekty. V nedokončené skladbě "Mystérium" mělo dojít ke konečné syntéze všech druhů umění a vjemů. Skladatel pro tento účel zakoupil pozemek v indickém pralese, kde mělo být toto obrovské dílo provedeno mnoha tisíci účinkujícími - jako zástupci celého lidstva. Dílo zůstalo pouhým torzem a bylo na základě skic dokončeno až po Skrjabinově smrti sovětským skladatelem Alexandrem Němtinem.

Dílo skladatele

Skrjabinovo dílo je poměrně rozsáhlé a je věnováno především klavíru a orchestru. Ve skladatelově hudební řeči můžeme pozorovat první náznaky atonality (kvartové akordy) a extrémní využití alterací, což vede ke stírání rozdílu mezi konzonancí a disonancí a k odklonu od principu tonálního centra. Skrjabinovy zvukové a harmonické experimenty se staly silnou inspirací pro následující generaci sovětských i světových skladatelů. Nejhranějšími skladbami jsou Skrjabinovy klavírní etudy, Skrjabinovy klavírní sonáty, koncert pro klavír a čtyři symfonie.

Další odkazy:

• Orchestrální skladby A. Skrjabina
• Klavírní skladby A. Skrjabina
• Skladby ke stažení A. Skrjabina
• Romantismus – noty
• Klasická moderna – noty
• Sborové symfonie – noty