Antonín (také Anton, Antoine) Rejcha (1770 - 1836) byl jeden z nejvýznamnějších českých hudebníků období klasicismu. Byl uznáván nejenom jako skladatel, ale také jako vynikající pedagog a hudební teoretik. Jeho pedagogická činnost na pařížské konzervatoři přímo ovlivnila nastupující generaci francouzských romantických skladatelů.
Více zajímavostí k životnímu příběhu tohoto výjimečného Evropana a samozřejmě noty ke všem jeho skladbám naleznete zde!
Antonín Rejcha byl synem pražského pouličního hudebníka Šimona Rejchy. Po úmrtí otce utekl mladík v 11 letech od matky z domova. Chlapce se posléze ujal jeho strýc Josef Rejcha, který působil jako violoncellista v Německu. Zde se talentovaný hudebník vzdělával ve hře na klavír, hoboj a flétnu a také se naučil dobře německy a francouzsky. Při angažmá v bonnské dvorní kapele se seznámil s mladým Ludwigem van Beethovenem, který v orchestru hrál na violu. Společně navštěvovali i přednášky na univerzitě.
Po odchodu z Bonnu pobýval Rejcha v Hamburku a ve Vídni, kde jej vyučoval Joseph Haydn. Těšil se přízni císařského dvora a seznámil se s mnoha vynikajícími skladateli té doby a jejich tvorbou.
Od roku 1808 žil Antonín Rejcha trvale v Paříži. Na pařížské konzervatoři se stal nejprve řádným profesorem, posléze i jejím ředitelem. Studovali u něj nejvýznamnější francouzští skladatelé období romantismu - Hector Berlioz, César Franck, Charles Gounod či Franz Liszt. Rejchovy hudebně-teoretické spisy se dočkaly řady vydání. Jeho pojednání o melodii, kontrapunktu a fuze se vydávaly přes celé jedno století.
Antonín Rejcha se věnoval kompoziční činnosti v mnoha oblastech. Významná je jeho klavírní tvorba (36 fug, klavírní sonáty), komorní tvorba pro smyčcové i dechové nástroje, orchestrální i duchovní hudba. Rejchovy opery se naproti tomu na jevišti příliš neprosadily, mnohé nebyly ani vůbec provedeny.
Obsazení: flétna, hoboj, klarinet, lesní roh, fagot (dechový kvintet)
Partitura, hlasy
Číslo položky: 1688086