Jan Novák – noty českého skladatele

Český skladatel Jan Novák (1921-1984) studoval nejprve v Brně u Viléma Petrželky, jednoho z žáků Leoše Janáčka, později v USA také u Bohuslava Martinů a u Aarona Coplanda.

Po pokusech s dodekafonickou technikou a aleatorickými formami kompozice přešel k neoklasickému slohu po vzoru svého učitele Bohuslava Martinů. Významným inspiračním zdrojem byla pro Nováka i tvorba Igora Stravinského a Bély Bartóka. Novákova hudba je charakteristická svým rytmickým vtipem a současně harmonickou jemností.

Po potlačení Pražského jara v roce 1968 odešel skladatel do exilu, nejprve do Itálie a poté do Německa. Rád zhudebňoval latinské básně ze všech historických období, byl dokonce nazýván „největším latinským skladatelem od starověku“.

Uvádění hudby Jana Nováka prochází renesancí od nástupu demokracie v jeho české vlasti po roce 1989. Často se hraje zejména jeho klavírní a komorní hudba a také sborová díla.