Jen z jednoho by se dalo čerpat vždy znovu - z J. S. Bacha!" (Robert Schumann)
Johann Sebastian Bach (1685-1750) je více než jen ztělesněním barokní hudby. Před obrovským množstvím a nevyčerpatelným bohatstvím jeho děl člověk žasne a přemýšlí, jak něco takového mohl dokázat jediný člověk.
V obchodě Stretta najdete vše ze širokého spektra Bachových skladeb.
Více o Bachově životě se dozvíte zde:
Po několika angažmá jako chrámový varhaník, kde se se svými improvizačními schopnostmi a harmonickými experimenty často setkával s nepochopením, nastoupil J. S. Bach v roce 1708 na místo dvorního varhaníka a komorního hudebníka vévody sasko-výmarského. V této době zkomponoval většinu svých varhanních skladeb (varhanní skladby J. S. Bacha).
V roce 1714 byl povýšen na koncertního mistra dvorního orchestru. S tím souvisela povinnost pravidelně skládat kantáty pro nedělní bohoslužby. V té době zkomponoval asi 300 kantát z nichž se dochovalo asi 200.
Od roku 1717 působil Bach jako kapelník knížete z Anhaltu-Köthenu. Zde skladatel žádnou duchovní hudbu nekomponoval. V této době vzniklo mnoho jeho instrumentálních děl, např. Braniborské koncerty
Pro své posledním působiště si Bach v roce 1723 vybral Lipsko. Zde přes 25 let zastával funkci kantora při kostele sv. Tomáše. Staral se o hudbu ve čtyřech hlavních lipských chrámech a vyučoval na internátní svatotomášské škole . Chlapecký sbor svatého Tomáše je dodnes jedním z nejvýznamnějších chlapeckých sborů s dlouhou tradicí na světě. V posledních letech svého života byl Bach téměř slepý. Napsal díla, která jsou považována za souhrn a vrchol kontrapunktického umění, například "Hudební obětina" nebo "Umění fugy". Součástí tohoto pozdního díla je ve své konečné podobě také Mše h-moll.
Jak bylo v 18. století běžné, Bachova díla po jeho smrti rychle upadla v zapomnění. Zájem byl pouze o novou hudbu. Skladatelovi synové a jeho nástupci v úřadu tomášského kantora však jeho památku a dílo zachovali. Skladatelé vídeňského klasicismu jako Wolfgang Amadeus Mozart nebo Ludwig van Beethoven obdivovali Bacha především jakožto geniálního kontrapunktika a vzdělávali se z jeho děl.
Renesance Bachovy tvorby přichází v 19. století, kdy zájem o Bachovu hudbu podnítila především obnovená premiéra Matoušových pašijí v Berlíně v roce 1829, které provedl Felix Mendelssohn-Bartholdy. Dalším významným mezníkem bylo první kompletní vydání Bachových děl, které vzniklo v letech 1850-1899. Základem dnešních moderních vydání je tzv. "Neue Bach-Ausgabe" vydávaných v letech 1954-2007, zpočátku jako společnou německo-německou produkci, nakladatelstvím Bärenreiter.
Originální partitura Bachova „Mše h-moll byla v roce 2015 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.
Johann Sebastian Bach pocházel z velké tradiční rodiny hudebníků. V této tradici pokračovali i jeho čtyři synové, kteří se rovněž stali hudebními skladateli. Dostali se až do Londýna nebo Milána. Jejich díla představují přechodné období mezi hudbou baroka, jehož příkladem byl jejich otec, a hudbou klasicismu.