Louis Victor Jules Vierne (1870 - 1937) patří k nejvýznamnějším francouzským varhaníkům a skladatelům přelomu pozdně romantického období a předválečné moderny. Především jeho skladby pro varhany patří k tomu nejlepšímu, co bylo ve stylu varhanního symfonismu zkomponováno. Projděte si i vy noty pařížského varhanního virtuosa Louise Vierna!
Od roku 1873 žila rodina L. Vierna v Paříži. Již v roce 1880 poprvé slyšel hrát na varhany Césara Francka. Královský nástroj se tak stal brzy osudovým i pro Louise Vierna. Studium hry na varhany a varhanní improvizace na pařížské konzervatoři ve třídě Charles-Marie Widora ukončil v roce 1894. Vrcholem jeho varhanní kariéry byl post titulárního varhaníka v pařížské katedrále Notre Dame, který zastával od roku 1900 až do své smrti v roce 1937.
Skladatel trpěl těžkým poškozením zraku, používal proto k zápisu skladeb velmi rozměrné notové papíry a "velkou tužku", jak popisoval jeho přítel Marcel Dupré. Po zhoršení stavu v pozdějších letech začal využívat Braillův systém. V roce 1908 v důsledku zeleného zákalu zcela oslepl.
V průběhu svého 1750. varhanního recitálu v katedrále Notre Dame, dne 2. června 1937, dostal Louis Vierne srdeční infarkt. Zvládl ještě dohrát skladbu, při následující improvizaci se však zhroutil, a zemřel při zvuku jediné noty svých milovaných varhan poté, co stisknul jednu klávesu v pedálu.
Louis Vierne patří k předním představitelům tzv. varhanního symfonismu, který si kladl za cíl přenést zvuk symfonického orchestru do varhan (vrcholné nástroje 19. století pochází z dílny Aristide Cavaillé-Coll). Dalšími představiteli tohoto směru byli např. Charles-Maria Widor či Charles Tournemire. Sám Vierne zkomponoval 6 symfonií pro varhany. Věnoval se však i klavírní, komorní a vokální a symfonické hudbě, ta se ovšem dnes hraje méně často.