Titul jednoho novinového článku "Poslední titán varhanní symfonie" dobře vystihuje nejznámější aspekt legendárního francouzského mistra varhanní hudby. Hudba tohoto autora má takových aspektů ovšem mnohem více.
Z díla skladatele Marcela Duprého (1886-1971) dnes známe především jeho varhanní díla. Mnoho jeho skladeb v sobě nezapře geniálního improvizátora, některé jsou přímo dodatečně zapsanými improvizacemi. Méně známá je jeho sborová a komorní tvorba a bohužel i jeho četná orchestrální díla.
Dupré byl i velmi vyhledávaným pedagogem: mezi jeho četnými žáky nalezneme jména jako Jean Langlais, Olivier Messiaen, Jehan Alain, Marie-Claire Alain a Jean Guillou. Marcel Dupré ve svých instruktivních dílech vyjadřuje a zprostředkovává svůj vlastní a originální styl, který ovlivnil celou generaci varhaníků, Jeho edice cizích děl, zejména Johanna Sebastiana Bacha, jsou natolik bohatě opatřeny poznámkami ke hře, že je lze považovat za autorské úpravy.