Baroko (1600–1750) – noty

Éra baroka začíná tvůrčím obdobím Claudia Monteverdiho počátkem 17. století a symbolicky končí smrtí Johanna Sebastiana Bacha v roce 1750.

Velmi charakteristickým rysem tohoto období je zavedení bassa continua do provozovací praxe. Souvislá basová linie tvoří harmonický základ barokní hudby.

Kromě toho můžeme pozorovat vývoj harmonie, odklon od zastaralých církevních tónin směrem k používání dodnes běžného systému durových / mollových tónin.

Výraz v barokní hudbě byl vždy úzce spjat s naukou o afektech. Existoval bohatý systém hudebně rétorických figur, s jehož pomocí bylo možné hudebně expresivně ztvárnit lidské citové stavy.

V Itálii vznikla opera jako nová forma projevu, která kombinovala slovo, text, akci a scénografii. K dalším hudebním formám tohoto období patří například concerto grosso, suita, fuga, sonáta, kantáta a oratorium. Pravděpodobně nejznámější oratoria z tohoto období jsou díla J. S. Bacha: Vánoční oratorium, Matoušovy pašije a Janovy pašije.

Významnější představitelé barokní éry

• Alessandro Scarlatti
• Girolamo Frescobaldi
• Domenico Scarlatti
• Arcangelo Corelli
• Antonio Vivaldi
• Heinrich Schütz
• Dieterich Buxtehude
• Georg Friedrich Händel
• Georg Philipp Telemann
• Henry Purcell
• Jean-Baptiste Lully
• Johann Sebastian Bach