Na konci 19. století se nadvláda romantismu trvající téměř jedno století chýlí pomalu ke svému konci. V podhoubí společenských změn vzniká celá řada nových uměleckých hnutí a směrů. Dva nejvýznamnější - impresionismus a verismus - vám představíme na tomto místě! Vše doplníme také zajímavými informacemi o známých hudebních skladatelích této doby a jejich dílech!
Jemná neurčitost obrazu oproti jasným kresebným liniím, prosvětlení a provzdušnění viděného světa, zářivá čistota dojmu - právě tyto výrazové prostředky se staly od druhé poloviny 70. let 19. století součástí malířské palety skupiny mladých francouzských umělců kolem Clauda Moneta, jehož obraz "Impresion - Soleil levant" (Nálada - východ slunce) propůjčil celému uměleckému stylu jeho jméno.
Stejné výrazové prostředky využívá i hudební impresionismus - zvukové obrazy dávají přednost malbě před jasnou kresbou, vytvoření zvukové barevné atmosféry před melodickou linkou. Hudební impresionismus zásadním způsobem inovuje většinu základním prvků hudební struktury - užívá velmi specifickou melodiku, velmi uvolněnou harmonii (chromatika, celotónové řady, exotické stupnice), ale především zcela odlišnou instrumentaci, která se pokouší hledat nové barevné dojmy a nálady.
Nejvýznamnějšími hudebními skladateli toho směru jsou:
Zcela jiným způsobem reaguje na nedostatky romantismu verismus. Již z jeho názvu vycházejícího z latinského slova "verus" (- "pravý") lze vyčíst snahu o realistické ztvárnění skutečnosti a věrné zachycení lidských charakterů v rychlém dějovém spádu. Hudební verismus se nejvíce prosadil v italské opeře, která tak v této době vytváří jasný protipól německé romantické mytologické operní tvorbě Richarda Wagnera. Veristické opery se vyznačují působivým, dramatickým hudebním zpracováním realistických námětů ze současného života. Nebojí se ukazovat nejen kladné lidské vlastnosti, ale i velmi temné lidské city.
Významní představitelé verismu jsou: