Nejen vlastní narozeniny, ale i nejrůznější oslavy, vzpomínky či zvyky, se v našem životě vracejí pravidelně každý rok. Není tedy překvapivé, že stejný princip funguje i u svátků církevních. Nazýváme jej liturgickým rokem.
Na rozdíl od kalendářního roku začíná liturgický rok obdobím adventu a končí předcházející nedělí, která se v katolické církvi nazývá Neděle Krista Krále a v protestantské církvi Smrtnou nedělí. Náboženská témata korespondují s přírodními cykly: V temném zimním období přichází Kristus na svět jako světlo, na jaře se o Velikonocích slaví vítězství života nad smrtí a s postupujícím podzimem si církev připomíná pomíjivost a smrt.
Vedle těchto obecných obsahů necházíme v kalendáři i celou řadu konkrétnějších svátků a památných dnů: k uctění Panny Marie, apoštolů, evangelistů či světců, na události jako Nový rok a Den díkůvzdání a také na svátky Páně. V novější době jsou některé neděle věnovány obecnějším tématům, jako je rodina nebo světová misie. Reformované církve se liší od katolické církve v některých svátečních dnech a také v označení "nesvátečních" nedělí.