Karneval zvířat C. Saint-Saënse - noty

Francouzský skladatel Camille Saint-Saëns složil suitu pro komorní orchestr s názvem "Karneval zvířat" („Le Carnaval des animaux’) v lednu 1866 u příležitosti karnevalového koncertu svého přítele violoncellisty. První verzi díla pro čtyřruční klavír premiéroval na stejném koncertě sám skladatel a klavírista Louis Diémer.

Krátké charakterové skladby jsou založeny na hudebních náčrtech, které Saint-Saëns měl ještě z dob, kdy působil jako učitel klavíru. Francouzský skladatel však "Karneval zvířat" za svého života nevydal - obával se, že by humorné skladby, které mimochodem parodovaly i skladby jeho kolegů Jacquese Offenbacha, Hectora Berlioze nebo Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, mohly poškodit jeho pověst.

Ve čtrnácti krátkých skladbách "Grande fantaisie zoologique" (Velké zoologické fantazie), jak zní podtitul suity, je každým z jedenácti nástrojů (flétna, klarinet, xylofon, skleněná harmonika, dva klavíry, dvoje housle, viola, violoncello a kontrabas) představeno jedno zvíře nebo skupina zvířat.

V současné době je skladba velmi často uváděna na dětských koncertech a za tímto účelem je opatřena krátkými úvodními texty.

Přehled jednotlivých částí:

1 . Introduction et Marche royale du Lion (Úvod a královský pochod lva)
2 . Poules et coqs (Kohout a slepice)
3. Hémiones (Animaux veloces) (Antilopy)
4. Tortues (Želvy)
5. L’Éléphant (Slon)
6. Kangourous (Klokani)
7. Aquarium (Akvárium)
8. Personnages à longues oreilles (Zvířata s dlouhýma ušima)
9. Le coucou au fond des bois (Kukačka v hloubi lesa)
10. Volière (Voliéra) 11. Pianistes (Klavíristé)
12. Fosilie (Zkameněliny)
13. Le Cygne (Labuť)
14. Finale (Finále)

Další noty pro vás:

• Výukové materiály ke Karnevalu zvířat
• Prokofjev - Petr a vlk
• Hudba na základní škole
• Raná hudební výchova