Čeští skladatelé období klasicismu (1750–1827) – noty

České země se v druhé polovině 18. století nacházejí ve zvláštní situaci. Díky reformě školství stoupá všeobecná hudebnost mezi obyvatelstvem, současně však narůstá tlak na poněmčení česky mluvícího obyvatelstva. Ani sociální a finanční podmínky nebyly v českých zemích nikterak dobré. Proto odchází nebývale vysoké množství hudebníků do emigrace. Česko se stává "konzervatoří Evropy" a zásadním způsobem přispělo k rozvoji klasicistní hudby v důležitých hudebních centrech západní Evropy.

Mannheimská škola

Mannheimská škola představuje významný mezník v historii hudebního klasicismu. Za zakladatele je považován český skladatel Jan Václav Stamic, třetí generaci pak reprezentuje Antonín Stamic. Mannheimská škola přináší do hudby mnoho nových prvků v oblasti hudebních forem, dynamiky či instrumentace, bez kterých bychom si tvorbu nejvýznamnějších skladatelů, jako Mozart či Beethoven, jen těžko dokázali představit.

Pruská emigrace

Významná část odcházejících hudebníků směřovala do hudbymilovného Pruska. Nový domov zde nalezla i rodina Bendů, která téměř celá v 18. století do Pruska emigrovala. Jako skladatelé se uplatnili především František Benda a Jiří Antonín Benda.

Vídeňská emigrace

Vídeň jako hlavní město mnohonárodní monarchie poskytovala vždy dostatek pracovních možností pro hudebníky. Proto směřovala velká část emigračního proudu právě do Vídně. Významnými českými zástupci zde byli skladatelé Leopold Koželuh, který se stal po Mozartově smrti dokonce i dvorním skladatelem na císařském dvoře, a Jan Václav Hugo Voříšek, jehož velký talent byl bohužel zmařen jeho smrtí v pouhých 34 letech.

Italská emigrace

Českou tvorbu v Itálii reprezentuje Josef Mysliveček. Díky svým operním kompozicím dosáhl takové proslulosti, že byl v Itálii nazýván "Božským Čechem" - "Il divino Boemo". Jeho bohatá tvůrčí činnost zahrnuje kromě 26 oper i množství oratorií, kantát, symfonií a komorních skladeb.

Domácí tvorba

I přes objektivně nelehké podmínky se význam hudby v kontextu budování národního povědomí v českých zemích nikterak nesnížil. Především zásluhou venkovských kantorů, kteří i přes tlak vrchnosti vyučovali i nadále v češtině, se uchovala česká národní jazyková i kulturní svébytnost. Významnými představiteli domácí kulturní scény byli skladatelé Jakub Jan Ryba, František Xaver Dušek, Josef Ferdinand Norbert Seger a další.

Další odkazy:

• Klasicismus (1750 – 1827) – noty
• Čeští skladatelé – noty
• Čeští skladatelé období baroka – noty
• Čeští skladatelé období romantismu – noty