Vrchol klavírní hudby, milník skladatelova života, vytoužený cíl každého studenta klavíru: klavírní sonáta!
Objevte svět klavírních sonát a vydejte se na hudební cestu časem od Scarlattiho přes Beethovena až k Albanu Bergovi a dál!
Pojem sonáta vzniká v barokní době jakožto pojmenování instrumentálních forem chrámové a světské hudby ("sonata da camera" a "sonata da chiesa"). Do podoby , v jaké ji známe dnes, se "sonáta" vyvinula v raném období vídeňského klasicismu, především díky dílům Josepha Haydna a Carla Philippa Emanuela Bacha.
Klavírní sonáta obvykle sestává z více vět. Sonáty o třech větách se obvykle řídí schématem rychlá - pomalá - rychlá. Ve čtyřvětých sonátách dvě většinou rychlé věty ohraničují dvě věty střední - pomalou a stylizovanou taneční větu (menuet nebo scherzo). Právě rozdílné charaktery středních vět činí sonátu pestrou a živou formou.
Klavírní sonáta však hudebně nečerpá jen z kontrastů mezi jednotlivými částmi. Kontrast v sonátě panuje také na úrovni hudebních témat. Zejména v první větě - obvykle nejdelší a nejzávažnější - se vedle sebe objevují dvě co nejodlišnější témata. Jejich "konflikt" se pak stává "obsahem" hnutí. Hudební teorie zavedla pro odpovídající harmonické a formální podmínky termín "sonátová forma".