Sborové symfonie – noty

V 17. a 18. století nacházíme spojení instrumentální a vokální složky hudby především v duchovní hudbě (kantáty, oratoria) a v opeře. Myšlenka obohatit o vokální složku i formu symfonie se objevuje na přelomu 18. a 19. století. Malý historický exkurz, přehled skladatelů této formy a všechny noty sborových symfonii vám nabízíme zde!

Ludwig van Beethoven

Prvním Beethovenovým pokusem integrovat pěveckou složku do symfonické hudby, byla jeho Fantazie pro klavír, sbor a orchestr c-moll op. 80 z roku 1808. Skladba je jakousi skicou a předobrazem Beethovenova revolučního díla - Symfonie č. 9 S ódou na radost. Beethoven boří zažitou představu symfonie jako čistě instrumentální formy a vytváří zcela novou, hudebně-dramatickou koncepci.

Romantismus

Beethovenův model se u romantických skladatelů setkal s velkým ohlasem, protože symfonické hudbě přinesl nové, do té doby nevídané možnosti. Skladatel Hector Berlioz zkomponoval v roce 1839 svoji dramatickou symfonii Romeo a Julie. Autor používá sbor spíše k vyprávění příběhu, hlavní roli má ovšem orchestr.

Koncept sborové symfonie zaujal i Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Přihlásil se k němu ve své druhé symfonii-kantátě Lobgesang z roku 1840, ve které zhudebnil hymnické texty z Bible.

Také Franz Liszt využívá v závěru své Faustovské symfonie z roku 1854 mužský sbor ("Chorus mysticus"), jenž zpívá závěrečné verše Goethova dramata. Formálně lze tuto skladbu hodnotil spíše jako symfonickou báseň se sborem.

Jeden z vrcholů sborového symfonismu tvoří bezesporu díla Gustava Mahlera. Vokální složku nalezneme u symfonií č. 2 ("Vzkříšení", 1895), č. 3 (1902) a č. 8 ("Symfonie tisíců", 1910). Ve dvou ze tří Mahlerových sborových symfoniích najdeme dokonce i dětský (chlapecký) sbor.

V roce 1910 zkomponoval sborovou symfonii s názvem A Sea Symphony i anglický skladatel Ralph Vaughan Williams. Dílo mladého, třicetiletého umělce, patří k jeho vrcholným vokálně-instrumentálním dílům.

I ruský hudební skladatel a mystik Alexandr Skrjabin použil v závěru své symfonie Prometheus sborovou složku, která má především za úkol vytvořit mystické napětí a dramatickou gradaci v závěru skladby. Skladbu zkomponoval Skrjabin v roce 1910.

Moderní sborový symfonismus

I moderní hudba 20. století často využívala dramatický potenciál sboru v symfonické hudbě. Souhrn nejvýznamnějších děl nabízíme alespoň ve zkratce:

Ruský skladatel Igor Stravinskij zkomponoval v roce 1930 svoji Žalmovou symfonii, kterou v roce 1948 mírně přepracoval. Autor zde zhudebnil texty 3 biblických žalmů. Skladba postrádá typickou symfonickou stavbu, je koncipována jako jeden plynoucí celek. Neobvyklá je i instrumentace.

Významný ruský symfonik Dmitrij Šostakovič je autorem tří sborových symfonií - symfonie č. 2, symfonie č. 3. a symfonie č. 13, které vzniky v letech 1927, 1930 a 1962. Vokální komponentu ve formě sopránového a basového sóla obsahuje i symfonie č. 14 z roku 1969.

Rusko-německý skladatel Alfred Schittke složil dvě sborové symfonie, konkrétně jsou to symfonie č. 2 (St. Florian) (1979) a symfonie č. 4 (1983).

V symfonických dílech polského autora Henryka Mikołaje Góreckého nacházíme vokální komponentu v jeho sborové symfonii č. 2 ("Koperníkovská", 1972) a v symfonii č. 3 ("Symfonie žalostných písní") pro soprán sólo a symfonický orchestr z roku 1977.

Německý modernista a významný operní skladatel Hanz Werner Henze využil sbor ve své symfonii č. 9 z let 1995-1997 a vědomě tak navázal na tradici Beethovenovy deváté symfonie. Skladba je věnována hrdinům a obětem boje proti fašismu.

Polský skladatel moderní hudby Krzysztof Penderecki zkomponoval v roce 2005 svoji symfonii č. 8 „Lieder der Vergänglichkeit“. Ve 12 relativně krátkých větách v ní zhudebnil německé básně z 19. a počátku 20. století.

Další odkazy:

• Symfonie – noty
• Oratorium – noty
• Sbor – noty
• Klasicismus – noty
• Romantismus – noty
• Klasická moderna – noty