Symfonie je rozsáhlá, obvykle vícevětá cyklická hudební forma, komponovaná převážně pro větší nástrojové obsazení (symfonický orchestr). Symfonie je bezesporu jednou z vrcholných forem instrumentální hudby a nalezneme ji v dílech těch největších skladatelů od 18. století do současnosti. Přehled skladatelů - symfoniků, všechny symfonické noty, a další zajímavé informace o této formě vám nabízíme zde!
Původ dnešního názvu této formy odvozujeme od řeckého sousloví "sym-fónós", tedy souznění více zvuků současně. Za otce symfonie je považován Joseph Haydn, který jich zkomponoval celkem 104. Na něj přímo navazují W. A. Mozart a L. van Beethoven, kteří obohatili symfonický instrumentační aparát o nové nástroje. V období klasicismu je symfonie obvykle čtyřvětá skladba, která v krajních větách zpravidla využívá sonátovou formu. Střední věty tvoří obvykle pomalá a taneční část (menuet nebo scherzo).
Postupem času se do této pravidelné formy dostávají nové prvky. V 9. symfonii Ludwiga van Beethovena "S ódou na radost" poprvé přichází ke slovu také pěvecký sbor a sólisté. V období romantismu se formální struktura symfonie postupně uvolňuje, mění se počet vět a rozšiřuje nástrojové obsazení. Vrcholem symfonie na rozhraní romantismu a moderní hudby jsou neuvěřitelně rozlehlá a komplexní symfonická díla Gustava Mahlera, jejichž provozovací aparát čítá i několika stovek hráčů a zpěváků.
V moderní hudbě 20. století přibývají do symfonie i rozličné soubory bicích či elektronických nástrojů (např. v symfonické hudbě Philipa Glasse. Pro moderní symfonie nejsou v zásadě stanovena žádná pravidla a záleží jen na skladateli, jaký přístup při kompozici zvolí.